Pohyb z pohledu terapeuta

 

Terapeut radí: Sport a pohybová aktivita pomáhají proti stresu a úzkostem

 

Zákony psychosomatiky a somatopsychiky

Duševní rozpoložení jedince můžeme pozitivně ovlivňovat pomocí psychoterapie a v závažných případech i pomocí farmakoterapie. V současné době se však v komplexní psychiatrické a psychologické léčbě využívá tzv. somatopsychických prostředků.
To, že deprese, stres a úzkost mohou způsobovat i tělesné potíže, tedy různá psychosomatická onemocnění, je poměrně známá věc. Prokazuje se však, že to platí i obráceně. Tak, jako psychika ovlivňuje naše fyzické zdraví, může i práce s tělem naopak pozitivně ovlivňovat naši psychiku. Jedním z nejdůležitějších faktorů, jak můžeme duševní pohodu podpořit, je změna výživy, otužování a především pohyb. Na toto téma se dnes realizují především v Americe rozsáhlé studie, které tento fakt opakovaně potvrzují.
Čím to je, že má sport a pohybová aktivita obecně tak blahodárné účinky na naši náladu? Pohyb má na psychické úrovni v podstatě trojí efekt.
 

Hormony štěstí

Pokud se hýbeme, mění se určitým způsobem i neurochemické prostředí v našem mozku. Při pohybu se vyplavují neurotransmitery (mozkové přenašeče), které se nazývají endorfiny. Někdy se jim lidově říká hormony štěstí. Endorfiny způsobují dobrou náladu a tlumí bolest. Svým složením jsou to vlastně endogenní - tedy tělu vlastní - opiáty, u nichž ovšem nemusíme mít strach, že bychom se na nich stali nějakým devastačním způsobem závislí. Při sportu se rovněž zvyšuje hladina dopaminu. Dopamin je látka, která má v našem těle mnoho funkcí. Mimo jiné je také zodpovědná za pocit odměny. Na chemicky podmíněné aktivaci dopaminu je založeno působení většiny návykových látek. Fyziologicky vyplavovaný dopamin je však zcela bezpečný. Jednoduše řečeno je tedy pohyb asi jedinou zdravou drogou, kterou by si měl dopřávat každý z nás. Při pravidelném pohybu je však třeba dbát i na regeneraci těla po výkonu a dopřát tělu odpočinek. 

 

Vtíravé myšlenky

Z terapeutického hlediska jsou jednou z příčin psychologického stresu různé řetězce myšlenek, kterým se říká automatické negativismy. Obvykle jsou to vtíravé úvahy o tom, co všechno by se mohlo v budoucnu pokazit a jak bychom tomu mohli předejít. Někdy mají tyto úvahy formu doslova katastrofických scénářů. Jindy v našich myšlenkách bloudíme minulostí, vyčítáme si vlastní chyby, vedeme vnitřní dialogy s osobami, které nám ukřivdily a sžíráme se někdy sice oprávněnou, ale přesto kontraproduktivní sebelítostí. Tyto kognitivní obsahy mají několik společných jmenovatelů. Jsou obsesivní, to znamená, že od nich nemůžeme lehce přenést pozornost a přemýšlet nad nějakým jiným, uklidňujícím tématem. Jsou mnohem rychlejší, než běžné rozvažování či vzpomínky na příjemné události a vyvolávají v nás pocit strachu a úzkosti. Naše tělo na ně reaguje opakovaným spouštěním stresové reakce, protože nedokáže rozeznat, zda nás něco ohrožuje reálně, nebo zda se bojíme jen předmětů naší mysli. Sport a tělesná aktivita je výborným nástrojem, jak tyto toxické myšlenkové proudy přerušit a abreagovat tak úzkost, skrytou agresi i stres.

 

Pohyb a kyselina mléčná

Jak jsme již zmínili výše, jsou za vnik úzkostných i depresivních stavů zodpovědné určité typy negativních myšlenkových řetězců. Vegetativní nervový systém, který pracuje autonomně, tj. nezávisle na naší vůli, vyhodnocuje úzkost stejně jako strach před vnějším nebezpečím. Automaticky tedy spouští vývojově nejstarší obrannou reakci, kterou nazýváme stres. Některé tělesné projevy stresu vnímáme i na vědomé úrovni – zrychlí se nám dech, cítíme, že srdce buší jako o závod a žaludek se stahuje. Stresová reakce je však složitějším jevem. Mimo jiné se při ní vyplavuje laktát, který našemu svalstvu zajistí dostatek energie k boji nebo útěku. Jenomže v případě úzkostných myšlenek se většinou v žádné, reálně ohrožující situaci nenacházíme. Často jsme doma, v bezpečí, stresujeme se například i v posteli, před usnutím. Nikam neběžíme, ani se s nikým nepereme. Nemetabolizovaný laktát nám pak způsobí řadu dalších tělesných obtíží. Vede k bolestem svalů, třasu končetin či pocitům mravenčení, spasmatům krční páteře, bolestem hlavy a mnoha dalším negativním jevům. Pravidelná pohybová aktivita je mocnou zbraní v boji proti úzkostem, napětí a depresi i proti všem negativním psychosomatickým projevům, které tyto psychické obtíže doprovázejí.
 

Já ale nejsem žádný sportovec a nemám kondici

Z hlediska působení sportu na psychiku člověka není jeho druh ani výkonnostní úroveň důležitá. Naopak, z hlediska duševní hygieny a působení na odbourání stresu má jednodušší pohybová aktivita přednost před silovým či závodním sportem. Důležitá je tepová frekvence, která by se měla nacházet v tzv. aerobním pásmu. To je u každého člověka odlišné, s ohledem na jeho věk a kondici. Obecné doporučení je ale jednoduché. Jedná se o pohyb, při němž se již mírně zadýcháváme, ale přesto ještě dokážeme hovořit. Ideální je rychlejší chůze, plavání nebo jízda na kole. A kdy bychom měli začít? Nejlépe hned, když dočteme tyto řádky. Stačí při jízdě do práce vystoupit o stanici dříve a zbytek cesty dojít pěšky nebo místo toho, abychom použili výtah, raději do patra vyjít po svých.